Sukničkář je muž, který se k ženám chová především jako k sexuálním objektům, které existují pro jeho vlastní uspokojení.

Ve své vlastní mysli je sukničkář králem. Nachází potěšení bez závazků a dělá si, co chce, zatímco ostatní mají své povinnosti a vztahová pouta.

Ale sukničkář není tak silný a působivý, jak si myslí.

Ve skutečnosti má řadu zásadních slabin a slepých míst.

Jak to vím? Býval jsem sukničkář.

Níže vysvětlím, proč jsem se k ženám takto choval a jak jsem to řešil.

Zde jsou hlavní problémy s tím, že jste sukničkář...

1) Vyhoření a nuda

Sukničkář vyhledává sex a krátkodobé vztahy bez závazků a často je ochoten ženy vodit za nos, lhát a podvádět, aby dosáhl úspěchu.

Ať už to odnese kdokoli jiný, sukničkář se stará jen o to, aby si užil.

Možná je to "milý" sukničkář, ale nakonec je to chlap, který ztratil naději v lásku nebo by raději měl různé partnerky, než aby s někým budoval život.

Jak jsem řekl, byl jsem sukničkář a tak jsem se k ženám choval.

Nakonec jsem potkal svou přítelkyni Dani a všechno se začalo obracet k lepšímu, ale nestalo se to ze dne na den a přiznávám, že některé mé sukničkářské postoje stále přetrvávají.

Nepodvádím však a nikdy jsem se nevrátil k životnímu stylu, kdy jsem se k ženám choval jako k sexuálnímu iFoodu.

Důvodem není jen loajalita k mému vztahu. Je to proto, že když se ohlédnu za svými dny t*tů a Tinderu, cítím se vyčerpaná.

Vzpomínám si na tu nudu a pocit, který jsem měl uvnitř:

Nebylo to vzrušení ani skutečný sexuální zájem, byla to jen jakási úzkost a nutkání. Byl jsem vyčerpaný, ale také jsem se cítil dotlačený k tomu, abych našel lepší, žhavější kočku, která by mi konečně vyrazila dech natolik, že bych nemusel hledat žádné jiné.

Ale čím víc jsem se honil za touhle dokonalou sexuální bohyní, tím prázdnější a znuděnější jsem se cítil.

Trvalo mi dlouho, než jsem si uvědomil, že skutečné uspokojení nenajdu, dokud nezačnu k lásce a sexu přistupovat jinak, ale byla to lekce, kterou jsem musel dostat tvrdou cestou.

2) Cynismus a deprese

Pokud jde o hlavní slabiny sukničkáře a o to, jak se s nimi vypořádat, musíme se také podívat pod povrch a podívat se na ošklivou pravdu.

Mnoho mužů, kteří se k ženám chovají jako k předmětům nebo hračkám, má vážné citové problémy.

Ačkoli se média hodně zaměřují na "toxickou maskulinitu" a tvrdí, že se tak děje, když muži nemají dostatečně nastavené hranice a hodnoty, moje zkušenost byla jiná.

Vyrostl jsem v tom, že mě učili nejvyššímu standardu úcty k ženám, dokonce jsem je do jisté míry stavěl na piedestal.

Frustrace na střední škole a univerzitě z toho, že mě dívky odmítaly, a také hněv z toho, že jsem vnímal, že ostatní mají romantický úspěch, zatímco já ne, však podnítily mé sukničkářské chování.

Udělal jsem jednu z nejhorších věcí, které můžete udělat, pokud chcete v životě uspět:

Špatné chování jsem si ospravedlňoval tím, že jsem oběť a zasloužím si dělat, co chci.

"Nedostal jsem, co jsem chtěl, a bylo se mnou špatně zacházeno, aniž by dívky, které jsem chtěl, uznaly mou hodnotu, proč bych tedy měl s nějakými dívkami zacházet jako s něčím víc než s hezkou tvářičkou a masem ze svetru?"

Vskutku špatný přístup. Ale divili byste se, jak dlouho se může takový cynismus (a z něj plynoucí deprese a pocity beznaděje) držet a zbarvit váš svět (a milostný život) do tmavě šedé.

3) Prázdnota a závist

Tady jsem se sbližoval nalevo i napravo, ale uvnitř jsem žárlil.

Ano, hodně jsem skóroval a potkával hezké holky, ale nepodařilo se mi navázat skutečné spojení nebo vytvořit nějaké smysluplné vazby.

Žárlila jsem na ty, kteří měli v životě někoho, na kom jim opravdu záleželo.

Přál jsem si to mít!

Zdánlivě marné hledání lásky a intimity ve mně zanechalo pocit osamělosti a zklamání a já se snažil zaplnit tu díru tím, že jsem pronásledoval každou ženu, na kterou jsem se podíval.

Na první pohled to může znít zábavně, ale ve skutečnosti to bylo dost smutné.

Částečně mě probudilo sledování této bezplatné mistrovské lekce brazilského šamana Rudy Iandêho o tom, jak najít lásku a přestat se honit za štěstím a naplněním nesprávným způsobem.

Není to tak, že by sex byl špatný, je skvělý.

Ale bylo to mnoho dalších věcí, které jsem objevil v tom, jak jsem používal sex a jak jsem se choval k ženám, a které byly ve skutečnosti známkou mnohem hlubšího problému.

Když jsem na tom zapracoval, dokázal jsem věci úplně obrátit a za svým rozčarováním a cynismem najít skutečnou lásku a vztah, po kterém jsem vždycky toužil.

Podívejte se na mistrovskou třídu zde.

4) Konflikt a zrada

Další na řadě v seznamu hlavních slabin sukničkáře je druh konfliktu a zrady, ke kterému dochází.

Choval jsem se k ženám jako k hračkám na jedno použití, ale ony se tak chovaly ke mně.

Když se mi někdy stalo, že jsem si někoho oblíbila, bolelo mě, že jsem pro něj nic neznamenala.

Byl jsem plný nároků a měl jsem představu, že si můžu hrát, jak chci, ale když to chci brát vážně, tak oni určitě taky.

Špatně.

Ukázalo se, že způsob, jakým jsem se rozhodla přistupovat k randění a sexu, byl sebezničující.

Ženy, se kterými jsem spal nebo chodil na krátkou dobu, ke mně necítily žádný skutečný závazek a spaly s jinými kluky, aniž by se nad tím zamyslely, a často mě zanechaly s pocitem zrady.

To vedlo k nejrůznějším konfliktům a nepříjemným rozchodům. Byly to sice krátké záležitosti, ale vidět je špatně končit bylo bolestné.

Řešením je nebrat sex jako náplast a spát s lidmi, kteří se mi vlastně vůbec nelíbili, ale jak jsem řekl, tohle jsem se zřejmě musel naučit po zlém.

5) Ztráta času a soustředění

Tento další problém v hlavních slabinách sukničkáře se může zdát triviální, ale ve skutečnosti je skutečný:

Být sukničkářem a trávit tolik času psaním zpráv kontaktům a domlouváním schůzek a sexuálních setkání ve skutečnosti znamená ztrátu spousty času.

Ztratil jsem přitom úctu k sobě samému a zároveň jsem zaostával v kariérním růstu.

Představa sukničkáře jako pohodáře, který přijede na motorce a před odjezdem z města láme srdce, není příliš přesná.

Je to spíš jako když se neohrabaný kluk hrbí ve svém Hyundai, píše si s holkou jménem Wendy a přemýšlí, jestli její divný hlas znamená, že bere tvrdé drogy, nebo jestli měla jen dlouhou noc...

Je to spíš trávení celých odpolední s ženskými, místo abyste se věnovali práci.

Je to ztráta času a ztrácíte soustředění!

6) Osamělost a izolace

Další bod o hlavních slabinách sukničkáře může někoho překvapit, ale je pravdivý.

Být sukničkářem je osamělé, nebo alespoň pro mě bylo.

Teď si uvědomuji, že jsem se snažila využít sex a krátkodobé randění jako způsob, jak zaplnit díru, kterou jsem cítila.

Zní to jako takové klišé, ale je to naprostá pravda. Necítila jsem se milovaná ani jako bych nacházela opravdové vztahy. Neměla jsem pocit, že bych mohla být sama sebou.

Proto jsem se rozhodl pro něco, s čím jsem měl pocit, že se mohu ztotožnit alespoň na této úrovni: fyzickou.

Je sice pravda, že jsem zažil několik zábavných dobrodružství, ale bolest, kterou jsem způsobil některým ženám, které se do mě zamilovaly, a také mé vlastní rostoucí zklamání za to nestály.

Vzpomínám si na mnoho dní, kdy jsem se s někým vyspala a cítila se hůř než předtím, než jsem opustila svůj byt.

Měla jsem pocit, že jsem se zklamala nebo že jsem zvolila snadnou cestu. Protože jsem to udělala.

7) Ztráta důvěry

Musím říct, že asi nejhorší z hlavních slabostí sukničkáře je ztráta důvěry.

Nemyslím tím jen ztrátu důvěry ostatních, ale také ztrátu důvěry k sobě samému.

Začal jsem si říkat věci, o kterých jsem věděl, že nejsou pravdivé, a věděl jsem, že se jich nebudu držet.

Například si řeknu: "Tahle žena je opravdu milá, tak proč se nepodívám, jak to s ní jde, a nedám si na pár týdnů pauzu v mluvení s ostatními?".

A co víte, o tři dny později se sejdu na skleničku a šukání se starým kontaktem, se kterým jsem spal před půl rokem.

Nejhorší na tom je, že kdykoli se něco takového stalo, ve většině případů jsem se ani necítil provinile (k tomu se dostanu později).

Ostatní ženy ke mně ztratily důvěru, ale i já jsem ztratila důvěru v sebe.

Věděl jsem, že mé předsevzetí být věrný nevydrží déle než den nebo dva, a mé vlastní slovo pro mě začalo nic neznamenat.

To se přeneslo i do dalších oblastí mého života, protože jsem začal celkově ztrácet sebekázeň.

To není dobré!

8) Ztráta respektu

Spolu se ztrátou důvěry jsem ztratil i úctu k sobě i k ostatním.

Protože jsem vycházel z mentality oběti a z uraženosti, měl jsem o ženách obecně nízké mínění.

Začal jsem si sám sebe přestávat vážit, když jsem viděl, že nikdy nedržím slovo a že i ženy, kterých jsem si vážil, jsem zklamal a lhal jim.

Ztráta respektu mě bolela a způsobila, že jsem ztratil sebedůvěru i v jiných oblastech svého života.

Když si mě nevážili moji blízcí, jak bych mohl očekávat, že si mě budou vážit kolegové v práci nebo kdokoli jiný?

Související příběhy z Hackspirit:

Tato ztráta respektu mě tvrdě zasáhla a několik let jen podporovala tento cyklus, který mě nutil ještě více nerespektovat a využívat ženy, protože jsem měl pocit, že se díky tomu budu cítit jako velký muž.

Nebylo to tak.

9) Vina a výčitky

Jak jsem říkala, obvykle mě sukničkářství nijak zvlášť neovlivňovalo.

Začínal jsem na hořkém základě, takže ubližovat druhým nebo je zklamat pro mě moc neznamenalo.

Ale někdy jsem se cítila provinile a mám výčitky.

Způsob, jakým jsem se choval, a můj způsob komunikace byly nedospělé, zraňující a směšné.

Horší je, že jsem se seznámil s několika ženami, které bych opravdu rád poznal blíž, ale protože jsem je považoval za zbytečné coury, nedal jsem jim šanci.

Přála bych si, abych měla jinou mentalitu, protože i když jsem teď ve svém vztahu šťastná, cítím, že jsem mohla poznat několik skvělých lidí a mít opravdový vztah.

Mohl jsem se rozvíjet, místo abych se dusil ve vlastním egu a snažil se vše vtěsnat do cynického příběhu, který jsem si vytvořil v hlavě.

Nejvíc mě mrzí, že jsem si stěžoval na to, že se ke mně svět chová špatně, a pak jsem šel a udělal to samé "světu" (tj. ženám).

Co to vyřešilo?

Pokud chcete problém vyřešit, proč byste ho ještě prohlubovali?

S touto otázkou se potýkám dodnes a doufám, že se každý den zlepším tím, že si budu více uvědomovat svá rozhodnutí a činy.

10) Získání špatné pověsti

Jako sukničkář jsem měl v některých kruzích špatnou pověst.

Několik žen, se kterými jsem chodila, mělo vztah se svými příteli a nedopadlo to dobře.

V jednu chvíli málem došlo k fyzické konfrontaci na parkovišti u Wal-Martu, a to ještě nebylo to nejhorší.

Někdo mě pronásledoval na internetu, někdo si založil stránku na sociálních sítích, která se věnuje jen tomu, že jsem kretén, a další...

Můžu říct, že mě to neovlivnilo, ale lhal bych.

V hloubi duše jsem totiž věděla, že tyhle holky, naštvaní kluci a další mají tak trochu pravdu.

Prodíral jsem se světem, jako by mi byl zavázán, bez ohledu na to, koho jsem při tom přejel, a na lidi to nedělalo dojem.

Skutečnost, že sukničkářství je ve společnosti stále ještě tak často propouštěno, nijak nesnižuje jeho znepokojivost a věřte mi, že to poškodí vaši pověst.

11) Neschopnost se zavázat (i když chcete!)

To, že jste sukničkář, vám často dává neschopnost se zavázat.

Tak dlouho jste zkoušeli vzorky z obchodů s potravinami, až jste přestali mít chuť cokoli v obchodě kupovat.

Jak jsem řekl, byly ženy, které jsem nebral vážně, čehož lituji a věřím, že mohly mít potenciál.

Byl tu také naprosto špatný přístup k randění.

Chodila jsem do aplikací a u každého jsem si řekla ano, aniž bych věnovala pozornost tomu, jestli mě to vůbec zajímá.

"Stejně jsou všechny stejné," říkala jsem si.

Pak by se můj cynismus potvrdil. Nebo bych si všiml holky, která by nebyla "úplně stejná", a cítil bych se uraženě, že mě typizuje jako f*ckboye, kterého není radno brát vážně.

"Ale já taková nejsem, přísahám," namítala jsem.

Jde o to, že:

Jste to, co děláte.

Hluboko uvnitř možná znáte své "pravé já", ale ostatní lidé to nemusí nutně vidět. Soudí vás na základě toho, co děláte.

Choval jsem se k ženám jako k něčemu na jedno použití a oni to tak viděli. Nebrali mě vážně, protože poznali, že se chovám nutkavě a bojím se být sám.

Měli pravdu.

Bál jsem se zavázat a nechat se opustit, takže jsem se jen snažil o krátkodobou zábavu. Byl to toxický cyklus, který vyžadoval nový přístup, abych se z něj vymanil.

12) Kompulzivita

Další z hlavních slabin sukničkářů je nutkavost.

Sukničkáři jsou příliš ovlivňováni a ovládáni svým sexuálním pudem a dočasnými touhami.

Díky tomu je lze snadno ovládat a manipulovat s nimi, a to jak s ženami, tak s ostatními.

Například můžete přimět sukničkáře, aby podepsal nevýhodnou smlouvu, jen když se ujistíte, že smluvní agentka před ním je nádherná žena v blejzru s hlubokým výstřihem.

Kompulzivita a to, že se řídíš tím, co máš pod kalhotami, není pro dospělého člověka dobrá vlastnost, ale je to překvapivě běžné.

Naučit se ovládat sexuální touhu a touhy a zároveň si zachovat zdravý vztah k sexualitě může být těžké, ale je to velmi dobře možné.

V podstatě jde o to, abyste dospěli a nedělali neustále jen to, na co máte chuť.

13) Strach být sám

Další z hlavních slabostí sukničkářů je strach z osamělosti.

Být sám může být posilující, ale když to trvá příliš dlouho, může to být také docela děsivé.

Proč jsem nebyl upřímný v tom, co jsem chtěl?

Říkala jsem, že chci jen sex a zábavu, ale ve skutečnosti jsem tím chtěla říct, že se bojím být sama.

Věděl jsem, že holky, se kterými se setkávám, nejsou můj typ. Věděl jsem, že v tom nebude nic hlubšího.

Ale vyhýbal jsem se těm, kteří se mi zdáli perspektivnější, protože jsem věděl, že by to byla větší časová investice a možná by to vedlo k něčemu vážnému.

Nechtěl jsem to riskovat.

Bál jsem se, že uvidí, že nejsem dost dobrý, a opustí mě. Tak jsem to ani nezkoušel.

Mým obecným pravidlem bylo chodit jen s někým, kdo se mi nelíbí.

Pěkně zvrácené, co?

14) Strach z lásky

To je však paradox:

Když se bojíte být sami, ale zároveň se bojíte pustit se do něčeho vážného, ocitnete se v zemi nikoho.

Abychom byli spravedliví, láska může být docela děsivá a intenzivní.

Ale nic v životě se neobejde bez rizika, a pokud nikdy neriskujete lásku, ona nikdy nebude riskovat vás.

Bála jsem se být sama, ale zároveň jsem vyžadovala, abych nebyla zatažena do vztahu nebo lásky.

Tento rozpor se nakonec projevil, protože jak bych mohl očekávat, že někdo jiný bude chtít riskovat mě, kdybych nebyl ochoten riskovat?

Pravdou je, že jsem věděl, že láska je skutečná a stojí za to.

Ale také jsem se kvůli tomu spálila a viděla jsem, jak se přátelé a rodina ničí tím, že se dostávají do spoluzávislých a toxických vztahů.

Tak moc jsem toužila po opravdové lásce, ale zároveň jsem se jí hrozně bála a bála jsem se toho, jak by to mohlo dopadnout.

To jsem si musel vyřešit sám v sobě, než jsem byl schopen být opravdu v pohodě sám a věnovat čas tomu, abych někoho poznal na hlubší úrovni se skutečným potenciálem.

Jízda na nebezpečné horské dráze

Být sukničkářem je jako jezdit na nebezpečné horské dráze.

Přiznávám, že byly dobré časy, kdy jsem si myslel, že jsem "hacknul" systém a jsem na vrcholu světa.

Zlomené srdce a odmítnutí minulosti bylo pryč a já jsem byl "muž", který dělal, co jsem chtěl, a vyhýbal se ženským hrám, nebo když se mě snažili něco cítit...

Ale stejně jako jsem se na horské dráze vznášela a vdechovala euforii, zažila jsem i pád, když šrouby praskly a já vykolejovala.

Zažil jsem i zamilovanost do žen, které mě považovaly jen za náhodnou divokou jízdu.

Zažil jsem ztrátu úcty a důvěry v sebe sama a ztrátu naděje v lásku.

Upřímně řečeno, zažil jsem pocit, že jsem promarnil spoustu času bezohledným a nemorálním chováním.

Vím, že toto slovo už dnes není populární, ale myslím, že je důležité.

Proč?

Protože přinejmenším podle mých vlastních měřítek bylo moje sukničkářství špatné. Nepomohlo mi zbavit se minulého zklamání, ani najít skutečnou lásku a partnera.

Bylo to impulzivní chování, které nakonec citově zranilo mě i ostatní.

Ženitba mi nezvýšila sebevědomí ani mi nepřinesla sexuální zdatnost, jak jsem si myslel.

Pomohlo mi až to, že jsem si nakonec uvědomil, že jedu rychlostí blesku po slepé cestě.

Naštěstí jsem se včas otočil, ale ne každý má takové štěstí.