Lidé si často pletou slovo líný s ležérním a já to chápu, protože obě slova znamenají neproduktivitu.

A ve společnosti, která naši produktivitu ztotožňuje s naší sebeúctou, se nicnedělání zdá být téměř zločinem. Vlastně, pokud jste tady, pravděpodobně jste o sobě dokonce přemýšleli: Jsem líný?

Horší je, že tě na to upozornil někdo jiný. Do očí.

A možná jste se kvůli tomu dokonce cítili provinile, protože, jak jsem řekl, společnost se neproduktivitě brání. Takže můj protimluv: Možná jste jen ležérní.

Tak se netrap, milý čtenáři, probereme 4 znaky, které ukazují, že nejsi líný, jen máš pohodovou povahu.

Začněme tím, že:

1) Odpočinku si ceníte stejně jako práce.

Ti, kdo jsou uvolnění, by mohli říct: "Odpočinek je stejně důležitý jako práce."

Líný by mohl říct: "Proč pracovat?"

První věc: Odpočinek je stejně důležitý jako práce. Opakujte po mně: Odpočinek je stejně důležitý jako práce. Jo, to se musí opakovat.

Chybí mi ta kultura spěchu a dřiny, odmítám ji. Z celého srdce.

Všechno to přepracování mě přivedlo k vyhoření. (A nejsem jediná.)

Aby bylo jasno, nikomu nebráním v tom, aby se věnoval práci, jen chci, aby si každý našel čas na odpočinek a zotavení.

Což děláte jako... víte... pohodář.

Vážíte si odpočinku a není na tom nic špatného. Chápete, že přílišná produktivita je stejně nezdravá jako žádná.

Odpočinek nevnímáte jen jako odměnu za tvrdou práci, je její součástí! Je pro tvrdou práci nezbytný.

"V práci je ctnost a v odpočinku je ctnost. Používejte obojí a nepřehlížejte ani jedno." - Alan Cohen

Nejste člověk, který si klade* termíny jeden za druhým, pokud si můžete pomoci. Potřebujete mezi nimi oddech a oddech. Potřebujete mezi svými nejlepšími pracemi období na zklidnění.

Nejste produktivní kvůli produktivitě.

* Pravděpodobně také nejste někdo, kdo dobře pracuje s po sobě jdoucími termíny. Pravděpodobně jste sem tam nacpali jeden nebo dva projekty. (Nebojte se, nebudu vás soudit. Také jsem to zažil.)

2) Máte smysl pro zodpovědnost, jen nepanikaříte.

Uvolněný člověk by mohl říct: "Vím, co mám dělat."

Líný by mohl říct: "LOL."

Pokud líní vůbec něco řeknou. Líní lidé nebudou mít vůbec smysl pro zodpovědnost. Myslím, že to je jeden z největších dělítek mezi línými a ležáky.

Líné dny jsou v pořádku.

Dokonce bych doporučoval mít líné dny (viz č. 1), ale pokud nemáte ani pocit, že máte odpovědnost za dokončení svých úkolů, pak to začíná být problém.

Uvolněný člověk má stále smysl pro zodpovědnost. Vědomí toho, co je třeba udělat, seznam úkolů na daný den, týden nebo měsíc.

Velmi důležitý postranní panel:

Je třeba říci, že existuje mnoho důvodů lenosti a jedním z nich je duševní zdraví.

Někdy to prostě nejde. Někdy se naše duševní zdraví zhorší natolik, že je pro nás obtížné vstát z postele, natož si uvařit nebo uklidit dům.

Někdy se ani nemůžeme najíst nebo osprchovat. Tak co víc přes pracovní uzávěrku? Co víc se hnát? Co víc jít se podívat do světa, když kuchyně se zdá být tak daleko?

Související příběhy z Hackspirit:

Tak si dejte na čas, odpočiňte si. Vyhledejte pomoc, pokud můžete a musíte. Není ostuda vyhledat pomoc. Fandím vám, příteli.

TL;DR, mluvím tu výhradně o lenosti z vlastní volby, jasné?

Vraťme se k seznamu.

3) Jste zodpovědní sami za sebe

Ti, kteří jsou uvolnění, by mohli říct: "To je na mě."

Líný by mohl říct: "Aha, to bylo dnes?"

V porovnání s někým líným máte odpovědnost. A odpovědnost je zde ve hře ve dvou případech:

1. Jste zodpovědní za úkoly, které je třeba splnit.
2. Jste zodpovědní za nesplněné úkoly.

První bod je docela jednoduchý a souvisí s pocitem odpovědnosti č. 2. Máte odpovědnost za to, co musíte udělat. Ve srovnání s někým líným, kdo se pravděpodobně nebude starat nebo se o to vůbec nestará.

Nyní si promluvme o druhém bodě: Někdy přeceňujeme své tempo nebo podceňujeme skutečný čas potřebný k dokončení něčeho. To je normální, stává se to. Ne všichni jsme dobří v time managementu.

Rozdíl mezi pohodářem a lenochem je však v tom, že převezmete odpovědnost i za to, co jste nedokončili.

Už to, že to teď čtete, že přemýšlíte, jestli jste líní nebo ne, svědčí o tom, že vám není jedno, jestli všechno funguje, jak má.

Líní by byli... no, příliš líní na to, aby se starali.

Mohou dokonce obviňovat toho či onoho, že nedokončili to, co potřebovali udělat. Mohou dokonce obviňovat jiné lidi, obviňovat všechno kromě sebe.

A nakonec...

4) Stále se vám daří věci dělat.

Ti, kteří jsou uvolnění, by mohli říct: "Jo, jdu do toho."

Líný by mohl říct: "Ne."

Dobře, možná vám do očí neřeknou "ne" (snažím se do svých příkladů vnést humor, proto koneckonců říkám "možná" místo "bude").

Ale jejich činy to určitě ukáží Nah, protože nebudou dělat věci. To je také velmi silné srovnání mezi ležérností a leností.

To, že nepanikaříte kvůli každé maličkosti týkající se úkolu, z vás nedělá lenochy. To, že nejste posedlí produktivitou, z vás nedělá lenochy. To, že si dáváte na čas, abyste dokončili, co je potřeba, není lenost.

Je to prostě váš způsob, jak fungujete.

Vzdálenost z bodu A do bodu B je pro vás prostě nenáročná a pohodová, a to nevadí, stejně se nakonec dostanete do bodu B. Jste typ člověka, který se rád zastaví a čichá k růžím, a to?

To platí.

Ukončit

Tento článek je krátký, ale doufám, že byl dostatečně milý (čti: přesvědčivý, informativní a povzbudivý).

Upřímně řečeno, my ostatní bychom si měli vzít příklad z vaší knihy a občas se zastavit a přivonět si k růžím.

Svět se pohybuje velmi rychle a někdy máme pocit, že nás rychlý běh věcí nechává pozadu. Jste důkazem toho, že si můžeme užívat života, když si uděláme čas.

Jistě, potřebujeme něco udělat, ale musíme se při tom také správně chovat. Toxická produktivita nám spíš uškodí než pomůže a vy jste o krok napřed, protože to víte.

Na začátku jsem se zmínil o možnosti, že jste se mohli cítit líní nebo vám to někdo řekl na rovinu.

Po tom, co jsem řekl, si to stále myslíte?