Na otázku "Kdo jsem?" existuje 1001 možných odpovědí.

Zní to jako jednoduchá otázka, ale odpověď na ni je komplikovaná, a to především proto, že neexistuje jen jeden člověk.

Vaše vlastní odpověď bude pravděpodobně záviset na tom, kdo se ptá a jak hluboko chcete jít.

Odpověď na otázku "kdo jsem?" při pohovoru nebo na rande bude pravděpodobně více popisná a méně filozofická.

Na jiné úrovni však platí, že čím lépe známe sami sebe, tím jsme prozíravější. Jak kdysi řekl Aristoteles: "Poznání sebe sama je počátkem veškeré moudrosti".

Poznejte lépe sami sebe díky těmto příkladům odpovědí na otázku "kdo jsem", které vám pomohou hlouběji proniknout do toho, kdo skutečně jste.

Proč je těžké odpovědět na otázku: kdo jsem?

"Kdo jsem?" je způsob, jakým vnímáme a definujeme sami sebe. Vytváří naši identitu a následně naši realitu.

Já jsem moje jméno, já jsem moje práce, já jsem moje vztahy, já jsem moje síť, já jsem moje sexualita, já jsem moje příslušnost, já jsem moje koníčky.

To všechno jsou označení, kterými byste se mohli popsat. I když mnohá z nich poskytují vodítka a ukazatele toho, kdo jste, jsou stále omezená.

Jedním z důvodů, proč je odpověď na otázku "Kdo jsem" tak složitá, je to, že sociální role, které v životě hrajete - jako účetní, bratr, otec, heterosexuální muž atd. - nepostihují podstatu toho, kdo skutečně jste. Stejně tak pouhý výčet vašich zájmů nebo koníčků.

Možná jste vášnivý cyklista, který rád luští křížovky a sleduje anime. Ačkoli to může vám i ostatním poskytnout obrázek o vás, jste zjevně mnohem víc.

Pokud hledáte sebepoznání nebo jen zajímavější rozhovory, ty opravdu pikantní věci se obvykle nacházejí pod povrchem.

Mimo všední kategorie, do kterých se zařazujeme, je to, co nás skutečně dělá klíšťaty.

Často je to soubor našich zájmů, zkušeností, vlastností, rozhodnutí, hodnot a přesvědčení, které ukazují, kdo jsme.

Pochopení těchto věcí o nás samých nám pomáhá porozumět složitosti naší identity.

Příklady odpovědí na otázku "Kdo jsem" pro sebereflexi

1) Co mě rozpaluje?

Zjistit, co vás rozpaluje, je možná klíčem k tomu, abyste zjistili, jaký je váš životní cíl.

"Tajemství lidské existence nespočívá jen v tom, že zůstane naživu, ale v tom, že najde něco, pro co žije." - Fjodor Dostojevskij

Jaký typ práce bych dělal i zadarmo? Nad čím trávíte hodiny a čas jen tak letí? Věci, které nás rozzáří, jsou pro vás tak neuvěřitelně jedinečné.

2) Co mě vyčerpává?

Energii vám může ubrat spousta věcí - ať už jde o zlozvyky jako procházení telefonu ve dvě ráno, když byste měli spát, nebo o to, že si všechno berete osobně, i když víte, že byste to měli nechat plavat.

Zjištění, kteří lidé a věci nás energeticky vyčerpávají, nám objasní, kdo jsme, a pomůže nám určit, čeho se musíme zbavit.

3) Jaké věci jsou pro mě v životě nejdůležitější?

Otázka, co pro vás skutečně znamená nejvíc, vám pomůže zjistit, jaké jsou vaše hodnoty.

Někdy se stane, že teprve když si uděláte čas a ujasníte si, co je pro vás nejdůležitější, zjistíte, kde se vaše slova a činy neshodují.

To, co považujeme za důležité, se často neodráží v tom, kam vkládáme svůj čas a úsilí.

Vaše hodnoty by měly určovat vaše priority, které se pak stanou měřítkem toho, zda se váš život vyvíjí podle vašich představ.

Když se cítíme frustrovaní, zaseknutí nebo nešťastní, často zjistíme, že nežijeme podle svých hodnot.

4) Kdo jsou lidé, kteří jsou pro mě v životě nejdůležitější?

Jedním z největších zrcadel, které v životě máme, jsou vztahy, které vytváříme. To, kým jste, je do jisté míry výsledkem spolupráce mezi vámi a nesčetnými lidmi, které potkáváte.

Utvářeli ho rodiče, kteří vás vychovali, lidé, kteří vás milovali, i ti, kteří vám ublížili.

Vztahy utvářejí to, kým jsme, kam patříme a co po sobě zanecháme.

5) Co mě stresuje?

Stres je reakcí našeho těla na tlak. Právě proto nám může o nás samotných mnohé prozradit.

Může se spustit, když se potýkáte s něčím novým, nepředvídaným, když se cítíte mimo kontrolu nebo když něco ohrožuje vaše sebevědomí.

I způsob, jakým zvládáme stres, o nás hodně vypovídá. Podle lékařské fakulty Yaleovy univerzity sahá stres až k počátkům lidstva, ale každý ho prožíváme jinak:

"Ženy obecně častěji přemýšlejí a mluví o tom, co stres způsobuje. Ženy také častěji hledají podporu u druhých a snaží se pochopit zdroje svého stresu. Muži obvykle reagují na stres rozptýlením. A muži se často věnují fyzickým aktivitám, které mohou nabídnout únik od přemýšlení o stresové situaci."

6) Jaká je moje definice úspěchu?

Kdo by nechtěl být v životě úspěšný, ale co přesně je úspěch?

Pro někoho mohou být úspěchem peníze, sláva nebo uznání, pro jiného je odkazem úspěchu spíše vliv, který chce mít na svět, nebo pomoc druhým.

Úspěch není vždy o největších výhrách, některé z nejhodnotnějších životních úspěchů pocházejí z pokornějších činností - založení rodiny, pěstování láskyplných vztahů, vyrovnaný život.

Najít naplnění v úspěchu znamená usilovat o vlastní definici úspěchu, ne o definici někoho jiného.

7) Co mě rozčiluje?

Hněv není jen špatný. Místo toho, abychom se ho snažili zamést pod koberec, nám to, co nás skutečně rozčílí, může hodně říct.

Existuje spousta příležitostí, kdy je hněv silný. Dodává sílu a odvahu postavit se za věci, kterým věříte. Upozorňuje na chování a společenské důvody, které jsou nám blízké.

Zjištění, co vás rozčiluje, vám může napovědět, co vás nejvíce baví.

8) Co mě ráno vytáhne z postele?

Co vás ráno vytáhne z postele kromě půlhodinového opakování budíku a litru kávy?

Zjistit, co vás motivuje, je základním kamenem úspěchu a cílevědomosti. Stejně jako u úspěchu platí, že když se snažíte řídit verzí někoho jiného, dlouho vám to nevydrží.

Jak říká autor knihy "7 návyků vysoce efektivních lidí" Stephen Covey: "Motivace je oheň, který vychází z vašeho nitra. Pokud se někdo jiný pokusí tento oheň pod vámi zapálit, je pravděpodobné, že bude hořet velmi krátce."

9) Co mě uvolňuje?

Pokud je každý člověk náchylný ke stresu, pak by měl také vědět, jak se ho zbavit.

Zvláště v digitálním věku se relaxace často snáze řekne, než udělá. Mnoho z nás zapomnělo, jak se skutečně odreagovat, a podle odborníků proto trávíme tolik času přilepení k obrazovce.

Psychoanalytik David Morgan v rozhovoru pro deník Guardian říká:

"Lidé si tak zvykli hledat rozptýlení, že vlastně nevydrží večer sami se sebou. Je to způsob, jak nevidět sám sebe, protože vhled do sebe vyžaduje mentální prostor, a všechny tyto techniky rozptýlení se používají jako způsob, jak se vyhnout přiblížení k sobě."

10) Co mi přináší radost?

Máte někdy pocit, že zjistit, co přesně vás v životě činí šťastnými, je stejně složité jako zjistit, kdo jste?

Psychoterapeutka Linda Esposito říká, že jedním z důvodů, proč je štěstí tak těžké, je to, že si ho často špatně vykládáme.

Myslíme si, že život je o tom, abychom se vždy cítili dobře, a tak zoufale děláme vše pro to, abychom se vyhnuli utrpení, a zároveň se honíme za vnějšími odměnami a potvrzením.

"Jistě, prožíváme radostné chvíle a blažené vzpomínky, ale život je o cestě a o tom, abychom si užili jednotlivé kroky na této cestě."

11) Co mě děsí?

Věci, které nás nejvíce děsí, jsou pro naši vnitřní psychiku velkým blikajícím znamením.

Horské dráhy, drogy a sblížení s někým opravdu blízkým - to je několik z mých nejoblíbenějších. Všechny mají jednu velkou společnou základní věc - vyvolávají můj strach ze ztráty kontroly.

Pokud máte strach z veřejného vystupování, jste pravděpodobně lidumil se sklony k perfekcionismu. Pokud se bojíte tmy, pak jste podle výzkumů možná kreativnější a nápaditější.

Vaše největší obavy jsou odrazem vaší osobnosti.

12) Co mě zajímá?

Dalším důležitým kamínkem na cestě za životním cílem je malá jiskřička zvědavosti.

Jednou z jedinečných vlastností člověka, která měla zásadní význam pro vývoj našeho druhu, je schopnost učit se po celý život.

Tato dětská zvědavost, ve světě vědy známá jako neotenie, nám pomáhá rozvíjet se prostřednictvím zkoumání.

Související příběhy z Hackspirit:

Jak píše psycholog a kognitivní vědec Tom Stafford: "Evoluce z nás udělala dokonalé stroje na učení a dokonalé stroje na učení je třeba promazávat zvědavostí."

13) Jaké jsou mé neúspěchy?

Asi všichni jsme slyšeli rčení, že "neúspěch je zpětná vazba". Naše největší neúspěchy mohou být zároveň naším největším zklamáním a největší příležitostí.

Neúspěch může krátkodobě způsobit utrpení, ale pokud se k němu postavíme zdravým způsobem, umožní nám učit se způsobem, který nakonec přispěje k našim životním výhrám.

Svět je plný lidí, kteří se odmítli definovat na základě svých neúspěchů a místo toho využili minulé neúspěchy k dosažení úspěchu.

14) Co mě v noci budí?

To, co nás v noci budí, nám umožňuje zjistit, jaké změny bychom měli udělat - i kdyby to mělo být jen to, že přestaneme pít kofein po 17. hodině.

Ať už jde o sny o jiném životě (odchod z práce, stěhování, hledání lásky), nebo o starosti, které vás nutí se vrtět a nedokážete vypnout.

Noční hodiny, kdy je tma a ticho, nám mohou hodně napovědět o tom, jací jsme.

15) Co mě zklamalo?

To, jak se vyrovnáváme se zklamáním, často závisí na tom, jak zvládáme svá očekávání. Stává se to tehdy, když se naše naděje a očekávání týkající se určité situace rozcházejí s realitou.

Někteří lidé se snaží vyhnout zklamání tím, že se stanou nedostačujícími, zatímco jiní se mu snaží vyhnout opačným způsobem - přehnaným výkonem.

Zklamání, která pociťujeme, jsou ukazateli našich největších přání, stejně jako našeho přesvědčení o sobě a ostatních lidech.

16) Jaké jsou mé nejistoty?

Každý se občas cítí nejistě. Jeden průzkum zjistil, že 60 procent žen zažívá zraňující, sebekritické myšlenky každý týden.

Naše nejistota bývá formována naším "kritickým vnitřním hlasem".

Podle Dr. Lisy Firestoneové, která je spoluautorkou knihy "Conquer Your Critical Inner Voice":

"Kritický vnitřní hlas se formuje z bolestných raných životních zkušeností, kdy jsme byli svědky nebo zažili zraňující postoje vůči nám nebo našim blízkým. Jak rosteme, nevědomě přebíráme a integrujeme tento vzorec destruktivních myšlenek vůči sobě i druhým."

17) Co se chci naučit?

Nesčetné výluky kvůli pandemii koronaviru přiměly mnohé z nás zamyslet se nad tím, jak trávíme svůj čas a jak ho můžeme využít ke zlepšení sebe sama.

Nejúspěšnější a nejšťastnější jsou obvykle ti, kteří se v životě učí donekonečna. Růstové myšlení vnímá vše jako příležitost k růstu.

Celoživotní učení vytváří mentální flexibilitu, která nám pomáhá přizpůsobit se a prospívat.

18) Čeho si na sobě nejvíce vážím?

Sebeúcta spočívá v tom, že se k sobě chováte tak, jak byste chtěli, aby se k vám chovali ostatní.

Úcta, kterou k sobě cítíme, jsou vlastnosti, úspěchy a oblasti života, v nichž si sami sebe vážíme.

Je to pocit obdivu ke všemu dobrému nebo cennému, co na sobě vidíte.

19) Čeho lituji?

Výčitky nás mohou formovat nebo zlomit.

Výzkum zjistil, že je také pravda, co se říká, že člověk častěji lituje něčeho, co neudělal, než něčeho, co udělal. Výsledky ukázaly, že lítost z nečinnosti trvá déle než lítost z akce.

Ukázalo se také, že většina našich výčitek pochází spíše z milostných vztahů než z jiných oblastí života. Zdá se tedy, že možná jsme svými výčitkami v lásce. Ačkoli se lítost může zdát zbytečná, pocit lítosti nám umožňuje dělat v budoucnu jiná (potenciálně lepší) rozhodnutí.

20) V čem jsem dobrý?

Ve věcech, ke kterým máte zřejmě přirozené vlohy, se skrývá mnoho vodítek, která vám mohou pomoci ukázat, kdo jste.

Někteří mají komunikační nadání, umí pracovat s čísly, mají tvůrčí sklony a analytickou mysl.

Podívejte se na své minulé úspěchy, zeptejte se, co děláte nejraději, a vyzkoušejte nové věci, které vám pomohou odhalit vaše talenty a silné stránky.

21) V čem jsem špatný?

Stejně jako má každý jin svůj jang, má každý člověk své silné a slabé stránky.

Je lákavé rychle se vykašlat na věci, o kterých máme pocit, že v nich nejsme dobří. Ale když svou identitu zabalíte pouze do toho, v čem jste dobří, může se stát, že vaše identita bude definována vašimi dovednostmi.

V čem jsme špatní, je někdy místem, kde zjistíme, čemu jsme se v životě vyhýbali. Ale otázka, co bychom mohli zlepšit, může pomoci posunout vaši komfortní zónu a uvést vás do růstového myšlení.

22) Jaká jsou má přesvědčení o sobě samém?

Vaše přesvědčení utváří vaši realitu několika způsoby.

Vaše přesvědčení vytváří vaše chování, jak uvádí časopis Psychology Today:

"Výzkumy naznačují, že zatímco pocit viny (pocit, že jste udělali špatnou věc) může motivovat k sebezdokonalování, stud (pocit, že jste špatný člověk), má tendenci vytvářet sebenaplňující se proroctví, snižovat naději a podkopávat snahy o změnu. Ze stejného důvodu některé důkazy naznačují, že chválení charakteru na rozdíl od chování je účinnějším prostředkem podpory pozitivního chování."

23) Jaké jsou mé bolesti a zranění z minulosti?

Rozhodnutí, která pro sebe děláme, jsou často ovlivněna naší minulostí. Když děláme zdravé úsudky, můžeme používat svou bolest jako ukazatel toho, co ve svém životě nechceme.

Když se však přemýšlení změní v přemítání o negativních zkušenostech z minulosti, můžeme se začít cítit zaseknutí a definovat se na základě špatných věcí, které se nám staly.

24) Jaké jsou mé zvyky?

Výzkumník štěstí a autor Gretchin Rubin říká, že

"Zvyky jsou součástí vaší identity. Jejich změna znamená změnu základní části toho, kým jsme."

"Zvyky jsou neviditelnou architekturou našich životů. 40 procent našeho chování opakujeme téměř denně, takže naše zvyky utvářejí naši existenci a budoucnost - a to jak v dobrém, tak i ve zlém."

25) Co závidím?

Přáli byste si říct: "Umím plynně francouzsky", "Jsem světoběžník" nebo "Jsem skvělý kuchař"?

Věci, které závidíme druhým a které bychom si přáli mít nebo být sami, nám dávají skvělé ukazatele k našim touhám. Pomáhají nám stanovit si cíle.

Jednou z nejlepších věcí na slově "já jsem" je, že není pevně zakotveno v kameni a že ho můžete rozvíjet a měnit tak, aby zahrnovalo to, čím chcete být.

"Kdo jsem" duchovní odpověď

Viděli jsme, jak obtížné je psychologicky odpovědět na otázku "Kdo jsem", zejména proto, že naše identita je spíše neustálý proces než něco statického.

Otázka "Kdo jsem?" je však na určité úrovni stejně důležitá jako otázka "Existuje Bůh?" nebo "Jaký je smysl života?".

Většina lidí na světě má nějakou formu duchovní víry. Proto se pro mnoho lidí stává odpověď na tuto otázku nejen psychologickou, ale i duchovní.

Na rozdíl od sebepoznání na psychologické úrovni mnozí duchovní učitelé tvrdí, že klíčem k poznání toho, kým jste na duchovní úrovni, je zbavit se toho, za koho se považujete.

Ve své knize Konec tvého světa Adyashanti definuje setkání s pravým já jako rozplynutí samotného pojmu já.

"V tomto okamžiku (probuzení) zmizí celý pocit "já". Způsob, jakým vnímají svět, se náhle změní a zjistí, že nemají žádný pocit oddělení mezi sebou a zbytkem světa.

"Právě tato touha je základem veškerého duchovního hledání: objevit pro sebe to, co již intuitivně považujeme za pravdivé - že v životě je víc, než právě vnímáme."

V duchovním smyslu je samotná představa oddělenosti od celku iluzí, kterou je třeba překonat.

"Uvědomíme si - často zcela náhle -, že náš pocit já, který byl vytvořen a zkonstruován z našich představ, přesvědčení a obrazů, není ve skutečnosti tím, kým jsme. Nedefinuje nás, nemá žádný střed. Ego může existovat jako řada pomíjivých myšlenek, přesvědčení, akcí a reakcí, ale samo o sobě nemá žádnou identitu. Nakonec se všechny představy, které máme o sobě a o světě, ukáží jakobýt ničím jiným než odporem k věcem, jaké jsou. To, co nazýváme ego, je jednoduše mechanismus, který naše mysl používá k odporu vůči životu, jaký je. V tomto smyslu není ego ani tak věcí, jako spíše slovesem. Je to odpor vůči tomu, co je. Je to odstrkování nebo přitahování. Tento moment, toto uchopování a odmítání, je to, co vytváří pocit jáství, které je odlišné nebo oddělené od světa kolem nás."

Možná, že všechny duchovní pravdy o podstatě toho, kdo jsme, musí zůstat zahaleny tajemstvím. Slovy mystického básníka Háfeze ze 14. století:

"Mám tisíc skvělých lží

K otázce:

Jak se máte?

Mám tisíce skvělých lží

K otázce:

Co je Bůh?

Pokud si myslíte, že Pravdu lze poznat.

Ze slov,

Pokud si myslíte, že Slunce a oceán

Může projít tím malým otvorem Called the mouth,

O někdo by se měl začít smát!

Někdo by měl začít divoce smát "Nyní!"

Vtěsnat obrovitost celého vesmíru do slov je bezpochyby nemožný úkol.