Je jen málo horších věcí než zahořklý člověk.

Ve světě, který je už tak dost těžký, je to poslední, s kým byste se chtěli spojovat, někdo, kdo trvá na tom, že se obklopuje negativními myšlenkami a vibracemi.

Stačí se zeptat sám sebe - proč se zahořklí lidé chovají tak, jak se chovají?

Pravdou je, že si nemohou pomoci a že si myslí, že tak mají lidé žít.

Když se setkáte se zahořklým člověkem, je nejlepší se mu vyhnout a vyhýbat se mu tím, že poznáte varovné signály, které ho prozradí.

Zde je 11 znaků zahořklých lidí:

1) Zášť je součástí jejich osobnosti

Zdraví lidé chápou, že zášť je toxická a emocionálně zatěžuje.

Tíží vaše srdce a duši a udržování zášti je to poslední, co byste chtěli dělat, pokud chcete mít lehké svědomí a lehkou duši.

Ale zahořklí lidé milují zášť.

Každý spor s druhou osobou promění v příležitost k nové zášti a k jejímu udržení.

Nemohou se nabažit zášti, až se zdá, že jsou přesvědčeni, že zášť je běžnou součástí každodenního života.

A co je na tom nejvtipnější?

Nestydí se ani za to, že mají sklony k zášti.

Rádi každému, kdo je ochoten poslouchat, vyprávějí o všech svých nesnázích s každým, koho znají, jako by jim to dodávalo větší sympatie.

2) Málokdy vidí na věcech to dobré.

Znáte dvě stará rčení: "sklenice je zpola plná" a "sklenice je zpola prázdná"?

Obě rčení hovoří o stejné sklenici - je poloprázdná i poloplná - ale záleží na vaší perspektivě a na tom, jak se rozhodnete věci vnímat - pozitivně nebo negativně.

Většina z nás osciluje od jednoho k druhému v závislosti na celkové náladě a na tom, co zrovna řešíme.

Ale zahořklý člověk nikdy neuvidí na věcech to dobré a nikdy nebude mít sklenici napůl plnou.

Vždy budou vidět sklenici jako poloprázdnou - budou vidět, co nemají, a co mají, a budou si stěžovat na prázdnotu a nedostatek, místo aby oslavovali a užívali si toho, co stále mají.

Jsou toxičtí pro svou vlastní mysl, protože trvají na tom, že ve věcech a lidech vidí jen to nejhorší.

3) Nikdy nejsou vděční

Nezáleží na tom, co děláte pro zahořklého člověka.

Můžete jim pomoci s domácími úkoly nebo je dostat z vězení, ale tak či onak vám nikdy nebudou vděční za to, jak jste jim pomohli.

Proč?

Protože zahořklý člověk je oprávněný člověk: věří, že je mnohem větší, než ve skutečnosti je, takže vaše pomoc není laskavost, ale očekávání.

Zatrpklí lidé mají tendenci vnímat sami sebe jako věčné oběti, které vesmírné mechanismy připravily o úspěch a štěstí, takže jakákoli pomoc, která jim přijde do cesty, jim nepřipadá jako pomoc; připadá jim jako něco, co měli dostat, ale příliš málo a příliš pozdě.

Jak můžete být za něco vděční, když jste přesvědčeni, že si ze své podstaty zasloužíte mnohem víc?

Je to úroveň nároku, kterou nikdo jiný nemá, což tvoří větší část základů zahořklého člověka.

4) Nesnášejí, když ostatní lidé zažívají pozitivitu

Zatrpklý člověk je v jádru člověk, který má hlubokou zášť vůči ostatním lidem za to, že mají něco, co on nemá.

Zatrpklí lidé věří, že jim svět dluží mnohem víc, než jim dal, a nejsou ochotni vynaložit práci, aby své sny proměnili ve skutečnost.

Takže když se ostatním lidem v jejich okolí dějí dobré věci, absolutně to nedokážou vystát.

Považují se za lepší než tito lidé, tak proč by tito lidé měli zažívat úspěch a úspěchy mnohem větší, než co zažil zatrpklý člověk?

Mají vrozenou neschopnost sdílet radost druhého člověka, protože jim na ostatních lidech jednoduše nezáleží.

Jen nechtějí, aby ostatní lidé uspěli.

Věří, že radost by měla být jejich, i když si ji ničím nezasloužili.

5) Chovají se tak, aby se o ně lidé zajímali

Všichni jsme to tak či onak zažili: když jste ve velké skupině přátel nebo známých a někdo začne mluvit o něčem skvělém, co se mu stalo (třeba o povýšení v práci nebo o novém úžasném vztahu).

Všichni mohou začít fandit nebo blahopřát dané osobě a veškerá pozornost se soustředí na ni.

Pokud je v okolí jediný zahořklý člověk, okamžitě to poznáte, protože se nedokáže zastavit, aby na sebe opět upoutal pozornost.

Zatrpklí lidé prostě nesnášejí, když se ostatní stávají středem pozornosti.

Potřebují, aby na ně byla upřena pozornost, a kdykoli se někdo zmíní o něčem chvályhodném, zahořklý člověk udělá dvě věci v pořadí: za prvé nenápadně podkopává to, co dotyčný zažil, a za druhé mluví o své vlastní věci, i když jde o něco úplně jiného.

A když to nepomůže?

Zatrpklý člověk zcela změní téma, i kdyby to mělo znamenat, že najednou vytáhne nějaké náhodné drama z ničeho nic.

6) Neodpovídají si sami za sebe

Jedním z hlavních znaků zralosti je schopnost nést odpovědnost.

Je snadné činit druhé zodpovědnými a vzpomínat na to, jak jiní lidé něco pokazili.

Ale držet se zodpovědnosti - zejména když existuje možnost pokusit se z toho vyvléknout - je něco, co dokáže udělat jen emocionálně vyspělý člověk (což je opak zahořklého člověka).

Zatrpklý člověk se nikdy nemůže zodpovídat sám sobě.

Jakékoli problémy v jejich životě, jakákoli negativa v jejich současné situaci mohou být vždy přičítány někomu jinému.

Někdo jiný způsobil, že jsou takoví, a proto teď nejsou tak skvělí, jak by měli být.

Nemohou se smířit s tím, že nemají svůj plný potenciál, ale také si nikdy nebudou vyčítat, že ho nemají.

Než si řeknou: "Možná jsem si to udělal sám, možná jsem netlačil dost na pilu," najdou si milion důvodů, na které se mohou vymluvit.

7) Šíří fámy

Pomlouvání může být zábavné; je zábavné vědět, že jste zasvěceni do tajemství skupiny, i když je to na úkor jiné osoby.

Na pomluvách však není nic zdravého; vedou k rozdělení a otravě ve skupinách a téměř vždy končí tím, že jsou lidé zraněni a uraženi.

Jak tedy pomluvy vznikají a kdo je první, kdo je začne šířit?

Téměř vždy jsou to ti nejzatrpklejší lidé ve skupině, kteří nedokážou udržet svůj tichý šepot mimo uši ostatních.

Související příběhy z Hackspirit:

Protože se nedokážou radovat z druhých lidí, nedokážou se ani vcítit do druhých lidí, takže jakmile najdou nějakou slabinu u člověka, kterého chtějí shodit, postarají se o to, aby ji rozšířili co nejdál.

Mají přesně to negativní myšlení, které vede ke "krabí mentalitě" neboli jevu, kdy se lidé navzájem stahují dolů, kdykoli se někdo snaží něco dokázat.

8) Jsou neuvěřitelně cyničtí

Zatrpklý člověk je cynický člověk.

Ztratili víru v dobrotu světa, vesmíru a lidí kolem sebe.

Myslí si, že jim jde všechno a všichni přímo i nepřímo po krku, a kvůli negativnímu cynismu v srdci se už o nic nestarají.

Jak poznáte, že se někdo utápí ve vlastním cynismu?

Snadno: nikdy nemluví přímo.

Své myšlenky vyjadřují sarkasmem a pohrdáním, raději si ze všeho dělají legraci, než aby se o něco skutečně zajímali.

Jejich cynismus je také dalším způsobem, jak se cítit nadřazeně vůči svému okolí, jako by je jejich cynické myšlení činilo od přírody chytřejšími, protože prostě vědí, že za vším je negativita, kterou ostatní lidé nepoznají.

9) Nikdy si nepřestanou stěžovat

Vzpomínáte si, jak jsme si výše řekli, že zahořklý člověk není nikdy "napůl plná sklenice"? To platí pro všechny aspekty jeho každodenního života.

Když jste se zahořklým člověkem, jste s někým, kdo si nikdy nepřestane stěžovat, ať dělá cokoli nebo kdekoli.

Zatrpklého člověka byste mohli vzít na dovolenou po celém světě, a stejně by si každý den našel tisíc věcí, na které by si mohl stěžovat.

Jídlo není dobré, hotelový pokoj je příliš malý, postel je nepohodlná, počasí je příliš horké; ať je to cokoli, nikdy si nepřestanou stěžovat.

Ale je tu jedna věc: hořcí lidé nemají zesílené smysly, které by jim dávaly schopnost vnímat vjemy citlivěji než nám ostatním.

Cítíme všechno, co cítí zahořklí lidé; rozdíl je v tom, že nevidíme hodnotu v negativním stěžování si na všechno.

Zatímco většina lidí nechá věci být, zahořklí lidé zveličují i ty nejmenší nepříjemnosti.

10) Nikdy si neuvědomují možná řešení

Existují určité nechtěné události, které se nedají ovlivnit - přírodní katastrofy, přirozená smrt blízkých nebo prostá slepá smůla.

V mnoha případech však máme svůj osud ve svých rukou a úsilí, které věnujeme věcem, které děláme, může ovlivnit výsledky, které zažíváme.

Lidé s komplexem oběti a zahořklou osobností to takto vidět nedokážou.

Když se člověk zamiluje do své vlastní role oběti, ani se nepokouší rozpoznat možná řešení, jak svou situaci zlepšit.

I když ostatní nabízejí jasnou pomoc nebo řešení, oběť a zahořklý člověk se raději utápí ve vlastní sebelítosti, než aby přijal pomoc a pokusil se pracovat na změně.

Ve vzácných případech, kdy nějakou pomoc přijmou, tak učiní polovičatě, jako by si chtěli jen dokázat, že i když se snaží, stejně se nic nedá zlepšit.

Jak již bylo řečeno výše, jedinci s komplexem oběti a zahořklou osobností jsou často sami sobě největšími nepřáteli.

11) Vždy se cítí bezmocní

Oběť a zahořklost často vznikají proto, že člověk ve svém srdci přijal, že nemá prostředky ani sílu změnit situace, které se mu nelíbí, nebo se jim vyhnout.

Možná se již dříve pokoušeli změnit své nežádoucí okolnosti, ale neuspěli a nyní jim chybí vůle pokusit se o to znovu.

To vede k hlubokému pocitu bezmoci a působí jako určitý druh obranného mechanismu člověka.

Místo aby věřili, že jejich pokusy o změnu okolností nebyly dostatečné, jednoduše se rozhodnou věřit, že okolnosti nelze vůbec změnit, takže není důvod se o to pokoušet znovu.

I když může být bolestné přijmout myšlenku, že jste bezmocní, abyste zlepšili svou situaci, často je to jako volba menšího zla, na rozdíl od přijetí myšlenky, že jste se ještě dostatečně nesnažili nebo nejste dost dobří, abyste to dokázali.

Je to způsob, jak se vyhnout odpovědnosti.

3 techniky pro jednání se zahořklými lidmi

Žít s někým, kdo pravidelně propadá hořkosti, může být nesmírně náročné, zejména pokud je takový člověk velkou nebo aktivní součástí vašeho života.

První otázka, kterou si musíte položit, zní: jak s nimi chcete jednat? Chcete jim pomoci překonat zahořklost, nebo se je prostě chcete naučit tolerovat?

Ať už se rozhodnete jakkoli, je důležité, aby se vaše reakce řídila spíše empatií než silou.

Jednání se zahořklými lidmi začíná sebepřijetím a nikoho nemůžete nutit, aby přijal chybu, kterou není ochoten uznat.

Zde je několik způsobů, jak je můžete vést:

1. Neoznačujte je

Nazývat zahořklého člověka "zahořklým" je to poslední, co chcete udělat, a jen ho přimějete k tomu, aby se ještě více zakopal.

Místo toho se s nimi snažte jemně probrat jejich problémy se stěžováním si, neschopností přijmout odpovědnost a přenášením viny.

Začněte konverzaci; i když ji nepřijmou, pomůže jim to vnést myšlenky do jejich mysli.

2. Vytyčte si své osobní hranice

Pochopte své vlastní limity, pokud jde o jednání s nimi.

Jejich problémy nejsou vaše a vy byste neměli trpět kvůli tomu, že se oni nedokážou vypořádat se svými vlastními problémy.

Zeptejte se sami sebe: Jaké jsou vaše hranice? Pokud je překročí, odpojte se od nich a nechte je, ať se s tím vypořádají sami.

Buď pomalu poznají, jak vás od sebe odstrkují, nebo jsou příliš daleko na to, abyste jim vůbec mohli pomoci.

3. Oslovte jejich vnitřní dialog

Lidé s mentalitou oběti a zahořklosti se nikdy doopravdy nepustí do introspekce.

Vnitřní dialog nikdy nepokračuje.

Poté, co přenesou vinu a vyhnou se odpovědnosti, se utápějí ve vlastní sebelítosti.

Pomozte jim tím, že si s nimi promluvíte.

Pokud řeknou, že nemohou udělat nic pro to, aby pomohli své situaci, nebo pokud nemohou dosáhnout svých cílů, posuňte tento rozhovor dál.

Zeptejte se jich: Proč nemohou nic dělat?

Co by bylo potřeba udělat, aby mohli něco udělat?

Poskytněte jim most mezi jejich vlastními pochybnostmi a realitou a pomozte jim, aby tento most sami překonali.

Pamatujte si, že při jednání s lidmi, kteří se chovají jako oběti a zahořklí, máte co do činění s lidmi, kteří jsou silně emočně nestabilní.

Často se potýkají s depresemi a/nebo posttraumatickou stresovou poruchou, mají nízké sebevědomí a sebedůvěru a mají pocit, že nemají žádnou podporu.

Buďte přímí, ale jemní; veďte je, aniž byste je nutili.