Cítíte se nechtění nebo nemilovaní?

Pokud jste odpověděli ano, pak nejste sami.

Pocit nechtěnosti zažívá v určitém okamžiku života každý.

Ať už jde o člena rodiny, přítele, partnera, nebo dokonce cizího člověka, je normální cítit se odmítnutý.

V tomto článku vám představím 10 kroků, které můžete podniknout ještě dnes, abyste se přestali cítit nechtěně.

Cítím se nemilovaný a nechtěný.

Pocit nechtěnosti nebo nemilovanosti může způsobit, že se cítíme depresivně, úzkostně a nešťastně. Může také ovlivnit naše vztahy a sebevědomí.

Pocit nechtěnosti nebo nemilovanosti se může projevovat různými způsoby:

• Pocit přehlížení na společenských akcích
• Pocit, že si nejste blízcí s rodinnými příslušníky.
• Pocit, že pro někoho nejste dost dobří.
• Pocit, že jste ignorováni nebo vyloučeni.
• Pocit, že vaše potřeby nejsou uspokojeny
• Pocit, že nemáte žádné skutečné přátele.
• Pocit, že lidi nezajímá, co si myslíte nebo říkáte.
• Pocit nechtěného sexuálního partnera ve vztahu
• Pocit, že vás opustila osoba, která vás měla milovat nejvíce.

Co dělat, když se cítíte všemi nechtěně?

1) Vězte, že se všichni bojíme odmítnutí.

Je normální cítit se nechtěně?

Je důležité si uvědomit, že všichni někdy zažíváme pocity odmítnutí.

Možná tyto pocity zažíváte kvůli události, která se stala v nedávné době. Můžete mít ale také pocit, že vám nad hlavou neustále visí strach z toho, že vás všichni nechtějí.

I když to možná nezmění tyto pocity, snad vám pomůže vědět, že většina z nás se tak někdy cítí.

Celý život se snažíme zapadnout.

Je v nás silný pud, který chce být přijat. Pravdou však je, že mnoho z nás trápí hluboce zakořeněný strach, že v tom selžeme, ať děláme, co děláme.

Strach z vyčlenění ze skupiny je v nás pevně zakořeněn, pravděpodobně geneticky i sociálně.

Kdysi na tom záviselo naše přežití. A tak jsme velmi citliví na vše, co podle nás ohrožuje naše postavení v rámci sociálních skupin.

Studie zjistily, že odmítnutí a fyzická bolest jsou pro mozek stejné.

Proto se všichni snažíme zoufale získat pocit, že jsme žádaní. Oblíbenost a nošení masky, která skrývá naše skutečné já, se stávají zvyky, které si osvojujeme.

Slouží však jen k tomu, aby nás ještě více izolovaly, abychom se cítili méně viděni, méně chápáni a méně žádáni.

Mohu vám prozradit tajemství?

Většina z nás se obává, že s námi není něco v pořádku. Že jsme nějak nemilovaní nebo nechtění.

Je to univerzálnější, než si možná myslíte. Zdaleka nejde o "zrůdu", která se tak cítí, je to zcela normální. Zdá se, že je to součást lidského stavu.

Strach z vyloučení může znamenat, že si s námi naše mysl paranoidně pohrává a hledá věci, které ve skutečnosti neexistují.

2) Cvičení zranitelnosti

Myšlenky, které máme v hlavě, jsou jako příšery pod postelí.

Když rozsvítíme světlo, uvědomíme si, že to bylo jen v naší představě. Ale v tu chvíli se cítíme velmi reálně. Ten strach, který si v tu chvíli vytvoříte, je hmatatelný.

Zranitelnost je však tím světlem, které rozsvěcujeme, abychom odhalili pravdu:

Byly to jen stíny a iluze.

Může se zdát neintuitivní, když se již cítíte nejistě, abyste se ještě více otevřeli.

Ale stane se toto:

Když se přestanete chránit a dobrovolně se vzdáte své pravdy (svých skutečných pocitů a myšlenek), není už co "chránit".

A tak vám nikdo nemůže vzít to, co jste se rozhodli svobodně rozdat.

Neříkám, že je to snadné, chce to odvahu být k lidem upřímný a otevřený. Chce to praxi, abyste se v tom zlepšili.

Ale když to uděláte, je to jako uvolnění. Skoro jako velký výdech po dlouhém zadržování dechu.

Řekněte lidem, jak se cítíte. Požádejte o podporu, když ji potřebujete. Nebojte se sdílet všechny své části - i ty, o které se obáváte, že jsou méně žádoucí.

Všechny obavy, které si v hloubi duše necháváte pro sebe, vyslovte.

Možná je to kamarádovi, partnerovi, členovi rodiny, terapeutovi - nebo možná dokonce osobě, která se cítí nechtěná.

Když dokážeme pojmenovat své nejtemnější obavy, vzniká v nás tolik síly.

Když můžeme nahlas říct:

"Bojím se, že mě odmítnou"

"Děsí mě, že jsem nemilovaná."

Stane se něco pozoruhodného. Břemeno, které jsme nesli - a s ním spojený strach, stud a pocit viny - můžeme nyní odložit.

Možná dokonce zjistíte, že člověk, kterému to říkáte, to cítí také. Nejste zdaleka sami. Takto nacházíme skutečné lidské spojení, když se odvážíme ukázat se druhým.

3) Zvažte svá spojení

Naprostá většina věcí na tomto seznamu jsou věci, které děláte pro sebe. Jsou to posuny, které ve svém životě vytváříte a které vycházejí z vašeho nitra.

Nelze však popřít, že lidé, s nimiž sdílíme svůj život, mají na nás vliv.

Smutnou pravdou je, že ne každý je pro nás dobrý nebo pro naši sebeúctu.

Potřebujeme trávit čas s co nejvíce pozitivními vlivy. Všichni potřebujeme co nejvíce vyhledávat lidi, kteří nás povznášejí a umožňují nám cítit se bezpečně a chtěně.

Je důležité položit si otázku, zda všechny pocity, které máte, že jste nechtění, pocházejí z vaší vlastní nejistoty a úzkosti, nebo zda se snad držíte vztahů, které pro vás nejsou dobré?

Pokud v hloubi duše víte, že máte ve svém životě lidi, kteří se k vám nechovají laskavě a s úctou - pak je čas vyhledat ty, kteří se k vám chovají laskavě, a zvážit, zda se těch, kteří se k vám nechovají laskavě, nezbavit (nebo si alespoň vytvořit pevnější hranice - o kterých si povíme později).

To může v případě potřeby znamenat nalezení nové komunity nebo nových kontaktů.

Můžeme se cítit nechtěně, když trávíme čas s lidmi, se kterými se necítíme být spojeni na hlubší úrovni.

Sdílíte s lidmi, se kterými se stýkáte, stejné hodnoty a zájmy?

Pokud se necítíte být viděni nebo slyšeni, může to být způsobeno kvalitou vazeb, které si pěstujete.

Společenství a vztahy jsou důležité pro každého z nás. Když se cítí napjaté, určitě to ovlivní naše pocity.

Pokud hledáte okamžitý způsob, jak pocítit větší sounáležitost, může být dobrovolnictví opravdu dobrým řešením.

Když děláme něco pro druhé, cítíme se nejen užiteční a žádaní, ale podle studií i šťastnější.

Může vám zlepšit náladu a dodat tak důležitý pocit sounáležitosti.

4) Přestaňte hledat potvrzení mimo sebe

Dnes ráno jsem si přečetl opravdu silnou větu, o kterou se s vámi chci podělit:

"Nyní je vhodná doba vybudovat si v sobě pevný domov, abyste přestali hledat domov v ostatních."

Tvrdě mě to zasáhlo.

Udělal jsem hodně pro to, abych si vypěstoval hlubší vztah sám k sobě, ale často si připomínám, jak daleko ještě musím jít.

A není to naše vina.

Od útlého věku se učíme hledat potvrzení mimo sebe. To však může znamenat, že zapomeneme následovat své vlastní vedení a hlas.

Skutečnost je taková, že abychom se cítili více žádoucí, musíme začít více chtít sami sebe.

Více než o názory, myšlenky nebo přesvědčení druhých stojíme o názory, myšlenky nebo přesvědčení druhých.

To často znamená, že se dokážete vymanit ze společenských, kulturních a duchovních podmínek, které narušují vaši mysl, otravují váš vztah k sobě samému a oddělují vás od vašeho skutečného potenciálu.

To jsem se dozvěděl od šamana Rudy Iandé. S více než třicetiletou praxí v oboru viděl a zažil všechno.

Vytvořil bezplatné video, které vám umožní učinit silný závazek, abyste byli přítomni ve svém bytí a vyvinuli se z frustrace, viny a bolesti do místa lásky, přijetí a radosti.

Čím se tedy Rudá liší od ostatních? Odpověď je jednoduchá:

Podporuje duchovní posílení zevnitř.

Klikněte zde a podívejte se na bezplatné video a začněte se cítit celistvě a chtěně - zevnitř!

Rudá se soustředí výhradně na vás. V podstatě vás vrací zpět na místo řidiče vašeho života, abyste se mohli setkat se svým skutečným, neomezeným já.

Zde je opět odkaz na toto bezplatné video.

5) Pracujte na svém sebevědomí a sebedůvěře

Jádrem pocitu nechtěnosti často není vztah, který máme s druhými, ale rozkolísaný vztah, který máme sami se sebou.

Když se cítíme nechtěně, je to obvykle proto, že se necítíme dost dobře. Odsuzujeme sami sebe, a tak jsme si jisti, že nás odsuzují i všichni ostatní.

Proto budování vlastního pocitu vlastní hodnoty a sebeúcty dokáže zázraky.

Když se cítíte hodni, cítíte se sebevědomě. Cítíte, že někam patříte. A to všechno mění.

Změní to váš vztah k ostatním lidem, vaše jednání, vaše myšlení, to, kým se stanete.

Rychlým a snadným cvičením, jak si vytvořit větší lásku k sobě samému, je vyjmenovat své nejlepší vlastnosti.

Související příběhy z Hackspirit:

Co vás dělá skvělými?

Pokud máte problém vidět to na sobě, chovejte se k sobě jako nejlepší přítel. Podívejte se na sebe zvenčí a oceňte se.

Když pracujete na svém sebevědomí, je důležité udělat si čas na péči o sebe.

Nejde o bublinkové koupele a výlety po obchodech. Nezanedbávejte jednoduché, ale životně důležité věci, jako je strava a pohyb. To výrazně zvyšuje váš celkový pocit pohody.

Jde také o to, abyste si nechali prostor pro své vlastní vášně a cíle.

Pokud nevíte, co to je, hrajte si s novými věcmi a jděte je hledat. Nic tak neposílí sebedůvěru jako překonávání komfortní zóny.

6) Hlídejte si své negativní myšlenky

Věděli jste, že z desetitisíců myšlenek, které nám denně proběhnou hlavou, se 90 % opakuje?

Jo. Myslíme si pořád dokola to samé, den co den.

Ještě více vás šokuje, když zjistíte, že drtivá většina těchto myšlenek je negativní.

To znamená, že negativní myšlení se rychle stane návykem a převezme vládu. Jakmile vám jednou uvízne v hlavě, tiše rozhoduje.

Už jen to, že si všimnete, když si myslíte něco negativního, co vám způsobuje špatné pocity, může být začátkem změny situace.

Když si například pomyslíte něco jako "Jsem nechtěný", zeptejte se sami sebe, zda je to nepochybný fakt.

Je možné, že to není pravda?

Jaké důkazy můžete najít, že je to vlastně lež?

Pokaždé, když si všimnete negativních myšlenek, snažte se aktivně najít několik pozitivních myšlenek, které by je vyvrátily.

Vím, že to zní vyčerpávající, ale to, co děláte, je přeprogramování vašeho mozku.

Čím více si budete všímat příběhů, které si vyprávíte, tím snadněji si časem zvolíte pozitivní postoj namísto negativního.

Naše myšlenky skutečně mohou měnit naši realitu. Ani ne kvůli nějakému mystickému vysvětlení. Jednoduše proto, že naše myšlenky jsou tím, co v konečném důsledku utváří naše chování.

Možná zjistíte, že čím více si budete namlouvat, že jste žádoucí, tím žádanější se budete cítit a tím žádanější se dokonce stanete.

7) Vytvoření jasných hranic

Hranice jsou velmi mocným nástrojem.

Pomáhají nám určit, kde je hranice mezi tím, co je a co není pro nás v pořádku. Jsou to pravidla, která si vytváříme nad tím, co budeme a co nebudeme akceptovat.

Pomáhají nám pochopit, jak si stojíme vůči druhým. Hranice nám dávají jasnost. Umožňují nám mít zdravé vztahy se sebou samými i s druhými. Chrání nás před tím, aby nás druzí využívali.

Abychom mohli účinně stanovit hranice, musíme nejprve určit, čemu chceme říci ne. Pak musíme vytvořit bezpečné prostředí, abychom mohli jasně a upřímně komunikovat.

Zde je několik příkladů:

Bez ohledu na to, jak moc svého partnera miluji, pokud si mě neváží nebo mi nedává najevo, že si mě váží, odejdu.

Bez ohledu na to, jak moc chci příteli udělat radost, když mě požádá o laskavost, kterou bych nerad udělal, řeknu "ne".

Když máme pevné hranice, cítíme se bezpečněji a silněji. Je méně pravděpodobné, že nás někdo emocionálně nebo fyzicky zraní. A jsme schopni se lépe chránit před lidmi, kteří by nás mohli zneužít.

Jednoduše řečeno, jsme šťastnější.

Přijetí chování, které neodpovídá našim standardům, v nás může zanechat pocit nechtěnosti.

Když necháte svou lásku, aby se střídavě procházela vaším životem a hrála si na žhavou a chladnou, budete se nakonec cítit nehodní.

Když stále dáváte, dáváte a dáváte příteli nebo členovi rodiny, který vám nikdy nenabídne podporu zpět, cítíte se vyčerpaní a využití.

Hranice nás chrání před tím, abychom se dostali do situací, které v nás mohou zanechat pocit odmítnutí a nechtěnosti.

8) Převezměte za sebe plnou odpovědnost

Tohle je možná krok tvrdé lásky, který potřebujete slyšet...

Často se můžeme cítit nechtěně, když si myslíme, že někdo jiný nesplnil naše očekávání.

Problém je však v tom, že za své pocity činíme zodpovědnými druhé. Pak se cítíme zklamaní, když nás nedokážou udělat šťastnými.

Doufali jsme, že nám zavolá, aby nás zkontrolovala, a když to neudělá, cítíme se zklamaní. Doufali jsme, že se do nás zamiluje po prvním rande, a tak když nechce jít na druhé rande, cítíme se odmítnutí.

Všemi těmito tichými očekáváními se tak trochu stavíme do role obětí.

Je důležité si uvědomit, že za své štěstí jsme zodpovědní sami. Nikdo jiný ve skutečnosti nemá kontrolu nad tím, jak se cítíte. Tyto emoce se vytvářejí ve vás.

Přemýšlejte o tom takto:

Když máte dobrou náladu, může vám někdo na dálnici přerušit cestu a vy jen pokrčíte rameny a řeknete "no jo". Když máte špatnou náladu, můžete se rozčilovat, nadávat nebo se vztekat.

Událost je stejná, ale vaše reakce je jiná.

Můžeme si říkat, že nás někdo "donutil" cítit se určitým způsobem. Ale pokud jsme opravdu upřímní, vytváříme si emoce sami.

Pokud se nám na nějakém člověku něco nelíbí, můžeme se rozhodnout, že buď zůstaneme, nebo odejdeme. Nemusíme čekat, až se změní, a teprve pak se přesuneme dál.

Pravdou je, že si všichni zasloužíme, aby se s námi zacházelo dobře. A zasloužíme si být šťastní. Pokud se tedy cítíte nechtěně, zkuste za sebe převzít plnou odpovědnost.

Zasloužíte si být šťastní, tak se začněte chovat, jako byste už byli.

9) Dejte si to, co hledáte od druhých.

Vždycky jsem si potrpěl na šťastné konce.

Stejně jako mnoho jiných lidí jsem vyrůstala v touze, aby se objevil můj krásný princ a zachránil mě.

I když jsme dospěli, většina z nás čeká, že do našeho života vstoupí někdo jiný a doplní nás.

Můžeme mít pocit, že nám něco chybí, ale myslíme si, že musíme čekat, až nám to do života přinesou druzí.

Možná je to něco praktického, co chceme dělat, například vyzkoušet si nový koníček nebo činnost, procestovat svět nebo si splnit sen.

Nebo je to něco emocionálního. Pocit, který chceme, aby nám dal někdo jiný - například láska, důvěra nebo důstojnost.

Nedávno jsem viděla inspirativní video Justina Browna o osamělosti, když jste single.

Zdůraznil v něm, že když cítíme, že nám v životě něco chybí, musíme se naučit dát to sami sobě, místo abychom čekali, až tuto mezeru zaplní někdo jiný.

Podělil se s vámi o praktické cvičení, které vám pomůže změnit vaše myšlení a zaplnit prázdná místa, která můžete ve svém životě pociťovat.

Žádá nás, abychom si uvědomili, co nám chybí, a pak se zeptali, jak můžeme tyto prvky nebo vlastnosti začít vnášet do svého života právě teď.

Bylo to opravdu posilující a myslím, že to bude opravdu užitečné i v této situaci. Takže tady je odkaz na video, abyste se mohli podívat.

10) Vyhněte se těmto obranným mechanismům...

Pocit nechtěnosti vás může dostat do začarovaného kruhu.

Abychom se vyhnuli pocitům odmítnutí nebo nemilovanosti, můžeme se nakonec ještě více uzavřít do sebe.

Můžeme se stát pasivně agresivními nebo lidi od sebe odstrkovat, abychom je potichu potrestali za bolestné emoce, které prožíváme.

Možná se rozhodneme, že je bezpečnější se odpojit a uzavřít se do své malé ochranné bubliny. Tím ale ve skutečnosti jenom prohlubujeme pocity, že jsme nechtění.

Musíme být ostražití a rozpoznat obranné mechanismy, které nám neslouží.

Řekněme, že váš partner, člen rodiny nebo přítel je příliš zaneprázdněn, aby vás mohl navštívit.

Pokud se kvůli tomu cítíte nechtěně, může se ve vás spustit obranný mechanismus, který vám říká: "Kašlu na ně. Když pro ně nejsem důležitý, proč bych si měl dělat čas i já na ně."

To však vede k řetězci událostí, které vás jen vzdalují od lásky a spojení, po nichž hluboce toužíte.

Místo toho si uvědomte, kdy se cítíte zraněni nebo nechtěni, a snažte se najít zdravější vyjádření nebo východisko těchto emocí.

Nepodléhejte pokušení "otupit bolest" nezdravými návyky, jako je alkohol, jídlo nebo trávení hodin o samotě.

Hledejte konstruktivnější východiska - například otevřenou komunikaci, tvůrčí vyjádření, cvičení, dechovou práci a meditaci.

Na závěr: Proč se cítím všemi nechtěný?

Trpím nevolností z pohybu.

Jeden kapitán lodi mi jednou řekl (když jsem byl zrovna zaneprázdněn zvracením přes palubu), že nevolnost z pohybu je z 90 % v mysli a z 10 % v uších.

Myslím, že jeho názor je relevantní i zde.

K pocitu nechtěnosti mohou jistě přispívat i vnější faktory. Těch je 10 %.

Převážná většina pocitů nechtěného však začíná a končí u nás. Jsou to naše vlastní myšlenky, obavy, postoje a přesvědčení, které tento pocit vytvářejí.

To není něco, kvůli čemu byste se měli mlátit. Naopak, je to něco, co můžete využít k tomu, abyste se posílili a změnili situaci.

Pocit, že jste více žádaní, začíná tím, že si uvědomíte, jak jste výjimeční. Čím více se dokážete mít rádi a přijímat sami sebe, tím více se budete cítit tak, jako ostatní lidé.