Lidé vždy chtějí věci, které nemohou mít. Ať už je to nejnovější iPhone, nejnovější auto, nebo dokonce člověk.

Touha vlastnit věci, které nám připadají nedostupné, je univerzální. Lidé ze všech společenských vrstev chtějí mít to, co mít nemohou.

Důvody mohou být různé, ale možná nakonec věří, že objekt jejich touhy jim poskytne pocit sounáležitosti, štěstí a uspokojení.

Ve skutečnosti tomu tak ale obvykle není.

Zde je 10 nejčastějších důvodů, proč lidé chtějí to, co nemohou mít, a jak je překonat.

1) Efekt nedostatku

Začněme trochou psychologie "chci, co nemohu mít".

Efekt nedostatku je psychologický jev, který říká, že když vidíte něco vzácného, žádoucího nebo drahého, vaše podvědomí vás nutí přemýšlet o tom, že to budete mít, více, než kdybyste viděli něco, čeho je dostatek.

To se děje proto, že máme tendenci spojovat hodnotu se vzácností. Takže když vidíme něco, co je vzácné, podvědomě nás to nutí myslet na to, že to chceme víc.

Přemýšlejte o tom takto: Kdybych vám řekl, že v mé lednici je právě teď 100 jablek, snědli byste jedno? Pravděpodobně ne. Ale kdybych vám řekl, že tam zbylo jen jedno jablko... pak byste se možná nechali zlákat.

Proč se to děje? No, souvisí to s tím, že jsme pevně zakódováni k přežití. To znamená, že jakmile si všimneme nedostatku čehokoli, jsme naprogramováni na to více myslet.

Tento instinkt může snižovat naše rozhodování a kontrolu, což nás vede k touze po něčem (nebo někom), co nemůžeme mít.

2) Dává vám dopaminový hit

Je to příběh starý jako čas.

Neopětovaná láska, honba za dívkou, kterou nemůžete mít, touha po hráči, který vám věnuje jen velmi málo pozornosti - to je příčinou mnoha našich romantických trápení.

Ale přesto jsme si zvykli.

Na vině může být to, co se děje v chemickém zákulisí vašeho mozku.

Když se nám někdo líbí, náš mozek uvolňuje hormon dopamin (tzv. "hormon štěstí"), pokud se nám dostane pozornosti od objektu naší touhy - tj. když dostaneme textovou zprávu nebo nás požádá o schůzku.

Můžeme se stát závislými na této chemické odměně, která nám dává pocit pohody. A tak se začneme honit za tímto opojením, téměř jako u drogové závislosti.

Háček je v tom, že pokud se nám od někoho dostává občasné pozornosti, je to o to návykovější, než kdyby se nám jí dostávalo neustále.

Když jíte čokoládu pořád, může vám stále chutnat, ale po nějaké době začne ztrácet ten prvotní náboj, který z ní máte.

Ale nejezte čokoládu 6 měsíců a první kousnutí je hned lepší.

Podobným způsobem se mozek cítí zvláštním způsobem dobře, když je zbaven pozornosti, po které toužíte, jen proto, aby se vám dostalo občasného potvrzení - protože je to vzácnější.

Tolik toužíme po další dávce dopaminu prostě proto, že není k dispozici pořád. A tak se smiřujeme se slepými uličkami randění, jako je drobení chleba.

3) Vaše ego může být trochu rozmazlený spratek.

Nikdo z nás nemá rád pošramocené ego.

Pocit odmítnutí, zapření nebo pochybnosti o tom, zda jsme "dost dobří" na to, abychom v životě něco získali nebo měli, v nás vyvolávají pocit křehkosti.

Může si hrát s naším sebevědomím a zranit naše křehké ego.

Chceme to. A to, že to nedostáváme, naše ego ještě více dráždí. Někdy se ego může chovat trochu jako batole, které má záchvat vzteku, když má pocit, že jeho požadavky nejsou splněny.

Viděl jsem vtipný mem, který to zdůrazňoval:

"Já spím jako mimino a vím, že kluk, který se mi líbí, mě nemá rád, ale přesto mi věnuje pozornost, takže jsem vyhrála."

Kdo z nás se už někdy neprovinil tím, že se zapojil do podobné tiché soutěže.

Naše mysl si myslí, že získání předmětu naší touhy z nás dělá vítěze. Chceme "cenu" jen proto, abychom měli pocit, že jsme uspěli.

Pokud jste si někdy položili otázku: "Proč něco chci, dokud to nemám?", pak je to dokonalý příklad toho, proč. Jde o to vyhrát. Jakmile "vyhrajete", přestane vás výhra lákat.

4) Zvýšená pozornost

Velmi zjednodušeně řečeno, často chceme to, co nemůžeme mít, protože máme tendenci se na to více soustředit.

Každý, kdo někdy držel dietu, to okamžitě pochopí.

Řekněte si, že si nemůžete dát tu tyčinku, a budete myslet jen na ni. Když se cítíme nějakým způsobem omezeni, přenášíme stále větší pozornost na to, že nám něco chybí.

Stejné je to i s romantikou. Když se cítíte v romantické náklonnosti bezpečně, pravděpodobně o ní méně přemýšlíte. Prostě si ji užíváte.

Když se ale zdá, že se vám nedaří, vaše myšlenky jsou sužovány zvýšenou pozorností.

Pokud si nedáme pozor, může tento pocit zvýšeného soustředění na to, že nemáme to, co chceme, sklouznout k posedlosti.

Nutkavé myšlenky říkají naší mysli, že ta věc, kterou nemůžeme mít, je velmi významná, a proto po ní toužíme ještě víc.

5) Myslíme si, že nás to udělá šťastnými (ale většinou tomu tak není).

Drtivá většina z nás se celý život snaží hledat vnější věci, které by nás učinily šťastnými.

Marketing a kapitalismus to podporují, neustále vytvářejí další "must-have" a povzbuzují vás, abyste o něj usilovali. Ekonomický systém, ve kterém žijeme, na tom závisí.

Kdybyste nebyli vychováni k tomu, že nová pohovka, nejnovější tenisky nebo kuchyňský přístroj, který krájí mrkev na čtyři způsoby, vám zlepší život, neutráceli byste za ně peníze.

Je to součást naší sociální podmíněnosti.

Všichni jsme zátkami ve větším operačním systému. A aby fungoval, jsme naprogramováni toužit po věcech, které musí zůstat mimo náš dosah.

Jsme naučeni myslet si, že když dosáhneme něčeho, po čem toužíme, budeme se cítit lépe. Ať už jde o určitou částku peněz v bance, dosažení určitého cíle, nalezení pravé lásky nebo koupi Ferrari.

Myslíme si, že dosažení nedosažitelného nám dá něco, co nemůže. Myslíme si, že když se tam konečně "dostaneme", budeme cítit něco, co ve skutečnosti necítíme.

Jistě, může se dostavit krátkodobé povznesení. Rychlé poplácání po zádech a krátký pocit uspokojení, který však rychle vyprchá, a tak přejdete k další věci, po které toužíte.

Je to věčné hledání svrbění, které není nikdy zcela uspokojeno. Stále se honíme za hrncem zlata na konci duhy.

6) Srovnání

Víte, co se říká: "Srovnávání je smrt radosti", a to z dobrého důvodu.

Srovnávání se s ostatními nikdy nedopadne dobře. Vkrádá se do nás žárlivost a myslíme si, že musíme držet krok s ostatními, abychom se cítili dobře, hodnotně nebo platně.

To vede k pocitům nedostatečnosti a nízkému sebevědomí.

Když se srovnáváme s ostatními, často se za něčím honíme, protože si myslíme, že bychom to měli mít - bez ohledu na to, jestli to vůbec chceme.

Opravdu chceme nejnovější smartphone, nebo se bez něj jen cítíme pozadu?

Srovnávání plodí nespokojenost. Vytváří koloběh toho, že chceme víc, než ve skutečnosti potřebujeme nebo dokonce pravděpodobně opravdu chceme.

7) Psychologická reaktivita

Psychologická reaktivita je tak trochu módní výraz pro tvrdohlavost.

Neradi slyšíme, že něco nemůžeme mít. Všichni chceme mít v životě pocit kontroly. Slyšet nebo cítit "ne" znamená, že jsme v životě vydáni na milost někomu nebo něčemu jinému.

Nechceme, aby moc ležela mimo nás, a tak se snažíme bojovat proti tomu, co "je", a snažíme se situaci změnit.

Psychologickou reakci si představte jako rebela, který v nás bojuje proti věcem, o nichž si myslíme, že nám berou svobodu.

Čím více si myslíme, že je něco nedostupné, tím více se do toho zakopáváme a cítíme se motivováni to chtít.

Související příběhy z Hackspirit:

8) Projekce

Naše mysl si v hlavě věčně přehrává příběhy, z nichž naprostá většina je založena spíše na fantazii než na realitě.

Jakmile si vytvoříme příběh, že X, Y nebo Z je přesně to, co chceme, může být obtížné se toho vzdát.

Chceme prožít projekci.

To vysvětluje, proč jste zdrceni, že vám osoba, se kterou jste měli jedno rande, nezavolala zpět.

Prakticky jste nic neztratili, ale v mysli jste ztratili plánovanou budoucnost, kterou jste si s touto osobou představovali.

Této utopické představy je velmi těžké se vzdát, a tak se nakonec honíte za tím, co nemůžete mít.

9) Cítíme se ohroženi

Když si myslíme, že něco můžeme mít, a pak zjistíme, že to nejde, spustí se v nás prvotní instinkt, který ohrožuje naši bezpečnost.

Psychologický stav známý jako "efekt obdarování" může znamenat, že přikládáme nepřiměřenou hodnotu něčemu, co cítíme jako své vlastnictví. Z tohoto důvodu cítíme zvýšenou nechuť k tomu, abychom o to přišli.

A teď si to dejte do souvislosti s bývalou ženou, kterou tak zoufale chcete zpátky.

Možná si přejete, aby se váš bývalý vrátil, až to bolí, protože ho nějakým způsobem považujete za svého.

Pocit vlastnictví způsobuje, že se jich nechcete vzdát. Ceníte si jich více, protože je považujete za své.

10) Máme rádi honičku

Někdy chceme to, co nemůžeme mít, jen kvůli výzvě, kterou to představuje.

Pokud je těžší ji získat, mozek předpokládá, že má větší hodnotu (ať už tomu tak je, nebo ne).

Proč chceme ty, kteří nás nevidí, místo těch, kteří nás vidí? Důvodem je právě to, že nás nevidí.

Nedostupnost je to, co mu dává hodnotu a také vytváří vzrušení a další potvrzení při jeho získávání.

Dokonce se z toho stalo běžné seznamovací klišé, že někteří lidé mají rádi jen vzrušení z honby.

Když muž chce ženu, kterou nemůže mít, může si to rychle rozmyslet, jakmile ji získá.

Jak přestat chtít to, co nemůžete mít

Naučte se milovat to, co je pro vás dobré

Často mluvíme o tom, že se máme nechat vést srdcem. Obvykle tím ale myslíme, že se máme nechat vést svými pocity.

Jakkoli jsou emoce jako průvodce a ukazatel úžasné, pravdou je, že nejsou spolehlivé. Jsou neuvěřitelně reaktivní a náchylné k rychlým změnám.

Jsem beznadějný romantik, takže vám rozhodně nedoporučuji, abyste se snažili stát se robotickými a bezcitnými. Ale v zájmu vaší celkové pohody je třeba, abyste při rozhodování zapojili jak hlavu, tak srdce.

Stejně jako u všeho i zde platí, že vše začíná uvědoměním.

Teď už víte, jaké jsou běžné důvody, proč lidé chtějí to, co nemohou mít, a můžete si položit otázku, jaké jsou vaše motivy, když chcete něco, co nemůžete mít.

Musíme být schopni aktivně zpochybňovat emoce, které nás pohánějí.

Řekněme, že chodíte s někým, kdo se najednou od vás odtahuje, chová se odtažitě nebo neuctivě.

Snadno se stane, že si nakonec sami před sebou ospravedlníme, proč jsme někoho nechali, aby se tak choval a zůstal v našem životě. Můžeme si říkat něco ve smyslu:

"Nemůžu si pomoct, jsem do něj blázen" nebo "Vím, že se ke mně nechová dobře, ale miluju ji".

I když je pravda, že nemůžete ovlivnit to, jak se cítíte, stále máte moc nad tím, jak se rozhodnete jednat.

A někdy musíme jednat způsobem, který je pro nás z dlouhodobého hlediska lepší. Tak se můžeme pomalu naučit milovat to, co je pro nás dobré.

Nejpraktičtějším způsobem, jak toho dosáhnout, jsou hranice. Jsou to pravidla, která si vytváříme, aby nás v životě chránila.

Dovolte mi uvést příklad z mého vlastního života.

Měla jsem jít na rande s klukem, se kterým jsem se několik týdnů vídala. Ozval se mi už dříve a řekl, že se mi za pár hodin ozve, abychom se sešli, ale pak...

...dva dny se mi neozval.

Když mi konečně přišel do schránky, byl plný výmluv, ale ne moc dobrých.

Budu naprosto upřímná, moje srdce (které už se k němu přimklo) chtělo přijmout jeho výmluvy.

To, že se stal okamžitě nedostupným, mě přimělo toužit po něm ještě víc, i když jsem věděla, že bych neměla.

Moje hlava musela zasáhnout. V hloubi duše jsem věděla, že tohle je někdo, koho nemůžu pronásledovat. Kdybych to udělala, jen bych si později připravila další bolest v srdci.

Touha může být ohromující, to se nedá popřít.

A skutečnost je taková, že ne vždy se dokážete zastavit před touhou po věcech, které nemůžete mít. Ale máme možnost volby, zda se za těmito věcmi budeme honit, nebo ne.

Snažte se prohlédnout sociální podmíněnost

Každý den jsme bombardováni zprávami, které nám nenápadně naznačují, že nejsme dost dobří.

Lesklé a závist vzbuzující sociální sítě nebo reklamní kampaně s krásnými modelkami, které obdivují nejnovější módu.

Od útlého věku jsme vedeni k tomu, abychom usilovali o víc, dosahovali lepších známek a získávali lepší zaměstnání.

Ačkoli není nic špatného na tom, že máme cíle a ambice, tato společenská podmíněnost nás může přimět k tomu, abychom se honili za verzí štěstí jiných lidí, a ne za svým vlastním.

Ale co kdybyste to mohli změnit a v důsledku toho změnit svůj život? Co kdybyste už neměli potřebu usilovat o věci, které jakmile získáte, už ani nechcete.

Vidíte, že velká část toho, co považujeme za realitu, je jen konstrukce. Ve skutečnosti ji můžeme přetvořit tak, abychom si vytvořili naplňující život, který bude v souladu s tím, co je pro nás nejdůležitější.

Pravda je taková:

Jakmile odstraníme společenské podmínky a nerealistická očekávání, která na nás klade rodina, vzdělávací systém, dokonce i náboženství, hranice toho, čeho můžeme dosáhnout, jsou nekonečné.

To (a mnohem víc) jsem se naučil od světoznámé šamanky Rudy Iandé. V tomto skvělém videu zdarma Rudy vysvětluje, jak se můžete zbavit mentálních pout a vrátit se k jádru své bytosti.

Upozornění: Rudá není typický šaman.

Nebude vám sdělovat krásná moudra, která nabízejí falešnou útěchu.

Místo toho vás donutí podívat se na sebe způsobem, jakým jste to nikdy předtím nedělali. Je to silný přístup, který ale funguje.

Pokud jste tedy připraveni udělat první krok a sladit své sny s realitou, není lepšího místa, kde začít, než s jedinečnou metodou Rudy.

Zde je opět odkaz na bezplatné video.

3 praktické nástroje, jak najít každodenní spokojenost s tím, co už máte (místo toho, abyste se honili za věcmi, které mít nemůžete).

1) Praxe vděčnosti

Věda prokázala obrovský přínos vděčnosti. Aktivní pohled na to, co už v životě máme, nám pomáhá cítit se spokojenější a méně nás nutí honit se za bláznivým zlatem.

Toto jednoduché cvičení vám pomůže zaměřit se na všechny pozitivní aspekty vašeho života. Každé ráno si napište seznam věcí (velkých i malých), za které jste vděční.

2) Omezte čas strávený na sociálních sítích

Sociální média jsou úžasný nástroj, ale snadno se na nich může stát závislost.

Pokud trávíte příliš mnoho času procházením Instagramu, Facebooku, Twitteru atd., může to snadno vyvolat komparativitu. Omezte proto denní čas strávený u obrazovky.

3) Psaní deníků

Psaní deníku je skvělé pro sebereflexi. Může vám pomoci najít příčinu vašich přání, která se skrývá za věcí samou.

Můžete ji také použít k tomu, abyste si promluvili do duše, když se přistihnete, že se honíte za něčím, co nemůžete mít. Je to ideální způsob, jak si to vaše hlava a srdce "vyříkají".